Maťulka: Horse love...

„Tři, dva, jedna…dobře.“ Všichni tři odkryly křoví. Rázem byli všichni v šoku. Nevydali ze sebe ani hlásku. Bouřka najednou ustála a měsíc posvítil do křoví. Kapičky deště skrývali Isabelliny slzy a Rikiiny také. Před nimi, ležel kůň. Vypadalo, že nedýchal, ale oči měl otevřené. Strašně se mu leskly.
„Riki, řekni mi, že to není Black!“ Zavrávorala a opřela se o Hollyho.
„Já nevím.“ Rozbrečela se. „Já chci domů.“ Objala Hollyho a ten jen tiše zafuněl, sklopil hlavu. Isabella vytáhla s kapsy mokrý obrázek Blacka, zase zpátky se podívala na koně, ležícího před ní.
„Blacku?“ Špitla a klekla na kolena. Žaludek se jí svíral. „Blacku, tak vstávej!“ Pohladila ho po čele. Tak strašně brečela.
„Musíte najít Mystery. Je blízko. O mě si nedělejte starosti, já se vrátím.“ Uslyšeli všichni tři ve svých uších chraplavý hlas Blacka. Isabella už nemohla dál. Celý svět se sní točil. Viděla jen, jak Black zavírá oči…



„Nemá to cenu v takové tmě hledat.“ Pronesla paní Dilanová a vypnula motor auta.
„Máte pravdu. Měli bychom si odpočinout.“ Uvelebil se Henry na sedadle.
„Bouřka už přestala.“Vykoukla paní Dilanová z okýnka. „Tohle bude dlouhá noc.“ Povzdechla si.
„Mám hrozný strach o Isabellu.“ Prořekl do ticha Henry.
„To já taky.“ Přikývla.
„Víte, ztratil jsem ženu a kdybych ztratil i Isabellu, tak nevím co bych dělal. Jen ona mě drží nad vodou.“ Chtělo se mu plakat při tomhle pomyšlení. „A vy nemáte manžela? Teda jestli se mohu zeptat.“
„Ale jistě že můžete. Ne nemám.“ Sklesla. „Rozvedla jsem se. Teď už mám jen Riki.“ Zhasla světla od auta. „Ráno budeme pokračovat.“ Uvelebili se na sedadlech a snažili se usnout.



Ráno se Isabella probouzela. Svit paprsků ji svítil přímo do obličeje.
„Kde to…“ Chtěla doříct větu, ale rázem si na vše vzpomněla. „Blacku,“ Špitla. „tak on to sen nebyl? Pořád jsem tady?“ Pomalu se zvedala na nohy a rozhlížela se po krajině. Holly ani Riki nebyli v dohlednu. Nedaleko se ozývalo šumění potůčku, rozhodla se jít k potoku a osvěžit se a smýt ty hrozné myšlenky. Chtěla to ze sebe všechno smýt a nechat to odplout s proudem vody. Ale tak jednoduše to nešlo. Isabella se těžko smiřovala s tím, že Black umřel. Při tomhle pomyšlení se jí chtělo omdlít. Když odkrývala keře, které skrývali potůček, uslyšela známé hlasy.
„Určitě se z toho dostane.“ Uslyšela Hollyho.
„Co teď budeme dělat? Určitě se jen tak nevrátíme. Nikdo z nás si cestu nepamatuje a při té bouřce jsme zabloudili.“ Prořekla Riki.
„Najdeme Mystery. Black si to tak přál. A ty jsi snad neslyšela jeho poslední slova? Říkal, že se vrátí.“ Nasál vzduch a hrábl do vody.
„Myslíš, že to myslel doopravdy?“ No jasně. Bliklo Isabele v hlavě. Říkal, že se vrátí. Musím najít Mystery. Pomyslela si a rozběhla se směrem k houští. Po několika metrech se ale zastavila. Počkat, když se rozběhnu někam, kde to ani neznám, ještě bych zabloudila, a pak bych nenašla ani Riki s Hollym. Rozběhla se tedy zpátky.
„Riki, Holly!“ Zakřičela skrz houští a snažila se prodrat přes ty mohutné větve k potůčku. „Musíme najít Mystery, protože když ji najdeme, zachráníme tím Blacka.“ Řekla udýchaně a popadala se za břicho.
„Dobře, dobře. Chápu tě, ale ty víš, kde máme hledat?“ Řekla Riki a vyhoupla se na Hollyho. Holly se sám rozešel směrem k Belle.
„Před chvílí jsem utíkala po támhle té vyšlapané cestičce a uviděla jsem tam stopy kopyt. Jsem si jistá, že nebyli Hollyho, má totiž menší kopyta.“
„Sedni si za mě.“ Mrkla Riki na Isabellu, která vyskočila na hřbet Hollymu. „Veď nás Isabello tam, kde jsi viděla ty stopy.“ Pronesla Riki a společně se krokem vydali na cestu.



Když se Tom ráno probouzel, nikde Kevina neviděl. Jen vedle něj spícího Jerryho.
„Jerry, vstávej!“ Požďuchoval Jerryho. „Musíme je jít najít, určitě nebudou daleko. Tak dělej, vstávej.“
„No jo. Hele, kde je Kevin?“ Jerry taky nikde Kevina neviděl.
„Nevím, třeba je venku.“ Tom Vyšel z dřevěné budky ven a protáhl se tak, až mu pro křupaly všechny kosti. „Nikde ho nevidím.“ Rozhlížel se po okolí. „Možná, už je šel hledat. Jdeme.“ Vydal se ku předu.
„Ale počkej, v noci měl teploty a nevypadal zrovna zdravě, co když se mu něco stalo?“ Jenomže starostlivý Jerry se nenechal odbýt.
„Hele, je mi to jedno co dělal v noci. Není to moje věc a teď už pojď.“ Vydali si směrem k lesu.



„Ani nevíte, jak jste těžké.“ Prořekl Holly, kterého už začínali bolet záda. Nikdy na něm neseděly dvě osoby a už vůbec ne, tak dlouho.
„Budeš to muset vydržet. Přece Isabella nepůjde pěšky, zatímco já si povezu zadek na tobě. Dobře, aby sis odpočinul, na chvíli půjdeme po svých.“ Seskočila Riki s Hollyho, Bell udělala to samé.
„Tady stopy končí.“ Hrábl Holly do hlíny a přitom se podíval před sebe. Viděl louku a v dáli jakousi vesničku. „Není támhleto ta zřícenina z té fotky? Máte tady ty fotky? Ukažte.“ Riki i Isabella předložily fotky Mystery a Blacka.
„No jasně. Je to ta zřícenina.“ Plácla se Riki do čela.
„A navíc, když Black říkal, že chytili jenom jeho a Mystery tady zůstala, to znamená, že tam možná bude.“ Všichni tři se nadějně dívali z kopce na zříceninku pod nimi.
„Počkat!“ Zauvažovala Riki. „Když jsme odcházeli, tak jsem v tom keři nezahlédla Blackovo tělo.“ Podívala se Riki na Hollyho.
„Máš pravdu, taky jsem si ho nevšiml. Je to záhada.“ Přitakal Holly a rozešel se po travnaté louce ku předu.
„Ale teď se tím přece nebudeme zatěžovat, možná tu záhadu vyluštíme později, teď nás čeká zřícenina.“ Ukázala Isabella prstem před sebe a rozešla se za Hollym.
Ani jeden z nich netušil, co se skrývá v zřícenině…

Zajímavý, hezky

Jéé díky moc, aspoň už vím, že to tady nedávám pro "nikoho" Dík Oli potěšila si mě

Tak, přidávám další dílek. Opožděně, ale přidávám. Bohužel nebyl moc čas, připrava na licenci s koníkama a to trénování, tak snad to berete jako omluvu za takovou pauzu. Snad se bude dílek líbit.



Henry se posadil na gauč, hlavu položil do dlaní a zhluboka se nadechl. Začal plakat.
„Jsem tak neschopný otec.“ Začal naříkat. Policie pořád nenašla žádné stopy. Ani stopy po kopytech či podkovách. Což bylo zvláštní. Hledali je ve dne v noci a pořád nic. Policie dala oznámení i do dalších měst, ale pořád se nikdo nezavolal, a když ano, tak to byli jen zoufalí příbuzní s otázkami jestli se už něco zjistilo. Henry by klidně šel až na konec světa kdyby věděl, že tam Isabella je. Ale neměl jak, nevěděl, kde hledat. Všechno už prohledali, vesnici, lesy, louky, ostatní města, ale nikde nic. Jako by se vypařili.
„Kdyby tady byla Cleopatra. Ta by věděla co dělat. Podržela by mě.“ Vzlykal dál. Po několika dnech hledání byl vyčerpaný, unavený a nevyspaný. Nejraději by si lehl, ale když si představil, že Isabella je někde tam. Třeba je někdo unesl a teď někde leží ve studeném sklepě. Začaly Henryho napadat hrozné myšlenky.

***

Paní Dilanová otevřela dveře do bytu. Prázdno. Zavřela dveře a pomalu se sesouvala k zemi. Dlaně měla přiložené na obličeji a plakala. Byla to silná žena, ale aby dopustila, že se jí ztratí dítě?
„Jsem špatná matka.“ Špitla si. Slzy se jí koulely po tváři jedna za druhou. Rychle vstala a vydala se ven, směrem k boxu, ve kterém přebýval Holly. Otevřela vrata. Před ní byl prázdný, čerstvě vystlaný box.
„Za to můžeš ty!“ Kopla do dveří od boxu. „Kdybychom tě nekoupili, tak je tady teď semnou!“ Hystericky křičela do prázdného boxu. „Jestli se vrátíš, prodám tě na jatka. Slyšíš? Na jatka!“ Nepřestávala kopat do dveří. „Nesnáším tě, nesnáším Holly.“ Paní Dilanová neudržela rovnováhu a upadla na zem. Klečela tam na zemi.
„Prosím .“ Špitala si. „Prosím, ať se stane zázrak, prosím ať teď vejde do dveří. Prosím.“ Plakala.

***

Kevin se probouzel. Mžoural očima okolo dokola. Vždyť usínal v dřevěné chatce? Tak proč se teď probouzí v jakési kamenné zřícenině?
„Je tady někdo?“ Zakřičel, ale ozvala se jen ozvěna. „Halo! Tome, Jerry! Jste tady?“ Vstával ze země. Ale najednou uslyšel dětské hlasy. Schoval se za velký kámen a poslouchal.

***

„Au, podřela jsem si nohu o tenhle šutr.“ Zanadávala Riki, když se chtěli dostat dovnitř zříceniny.
„Co tady vlastně hledáme?“ Zeptala se Isabella a následovala Riki.
„Chceme přeci najít souvislost téhle zříceniny nebo hrádku nebo co to je a Blacka. Možná i Mystery.“ Vešla jako první do malé chodbičky, která vedla někam za roh.
„No jo.“ Odfrkla si Isabella. „Mám z tohohle místa docela divný pocit. Běhá mi z něj mráz po zádech.“ Isabella se vyděšeně rozhlížela po kamenné chodbičce.
Mezitím, co se Riki s Isabellou protahovali úzkou chodbou, za posledním rohem číhal Kevin. Připravený chytit dívky. Byl si jistý, že to jsou oni.
„Nechci ti nic říkat, ale mám takový divný pocit. Vždycky, když se blížíme k nějakému rohu mám strach, že tam někdo je. A zrovna teď.“ Zastavila Riki. „Proč mám takový dojem že bychom měli jít pryč.“ Znejistila Riki. Její tep se zvyšoval. Pot jí tekl po čelu.
„Co ti zase přelítlo přes nos? Pozor, jdu první.“ Protřela se kolem Riki, Isabella. Zašla za roh. „Vidíš? Nikdo tu není, ale je tady větší tma.“ Riki ale pořád stála. Intuice ji napovídala, že mají jít pryč.
„Ha, ha Riki. Myslíš, že mě zastrašíš, když mi budeš sahat na rameno?“ Zasmála se Isabella. Ale v Riki to vybuchlo.
„J-já ale stojím tady.“ Vykoktala ze sebe. Isabelle došlo, že tady legrace končí. Strnulo v ní, když už ve tmě začínala vidět rysy, uviděla před sebou vysokou postavu. Bylo to jako scénka z hororu.
„Prýč!“ Zakřičela. Riki se otočila a utíkala. Isabella ji následovala. Blonďatý Kevin se za nimi rozběhl.
„Pomóc! Prosím!“ Křičela Riki. Utíkali co jim nohy stačily. Věděli, že už jim síly docházejí, ale utíkaly dál.
„Stůjte!“ Křičel Kevin a snažil se chytit Isabellu, která mu ubíhala. Riki už viděla světlo na konci chodby.
„Přidej Bello! Už tam skoro jsme!“ Otočila se a zakřičela Riki. Viděla blonďatého muže. Utíkal a už skoro měl Isabellu v hrsti.
„Já už nemůžu!“ Zakřičela Isabella a cítila že její nohy zpomalují. Ale ještě kousek a už tam budou. Vysednou na Hollyho a budou tryskem uhánět. Riki vyletěla ze zříceniny. Holly už věděl co má dělat a proto si lehl, aby děvčata mohla na něj vylézt. Riki naskočila. Ale Isabella ještě utíkala. Když vybíhala, zakopla o kámen. Upadla.
„Né! Au.“ V tu chvíli bylo rozhodnuto.
„Isabello vstávej! Honem, naskoč!“ V Riki proudil obrovský pocit strachu. Věděla, že ona je slabá. Slabá na dospělého, silného muže.
„A mám tě.“ Chytil Isabellu, která se snažila vstát. Uchopil ji silně. Aby nemohla utéct.
„Pusťte mě. Co chcete?“ Začala brečet. „Riki uteč, sežeň pomoc. Rychle!“ Zakřičela.
„Ne!“ Holly se postavil. „Nenechám tě tady.“ Ukápla ji slza. „Holly, dělej něco.“ Přikázala koni zoufale. Holly se přiblížil k muži a vzepjal se.
„Já nemůžu.“ Začal rychle couvat.
„Co to má znamenat? Děláte si ze mě srandu? Řekněte mi, kde je ten kůň a nikomu se nic nestane.“ Podíval se Kevin vražedně na Isabellu. Ta jiskra. Ta jiskra v jeho očích. Byla stejná jako tehdy u Blacka. Isabella se ještě víc polekala.
„Ne! Nechte mě!“ Brečela, kopala kolem sebe. „Black je mrtvý. Není tady, tak už nám dejte pokoj. Chceme domů.“ V tom se ještě víc rozplakala. Riki pochopila, že takhle nic nezmůžou a tak pobídla Hollyho a utíkala. Nevěděla kam, ale chtěla najít pomoc.To čeho se nejvíc bála bylo to, že se časem rozdělí. Bohužel, stalo se tak.

„A teď pěkně půjdeš semnou a vysvětlíš mi, co tohle všechno má znamenat jasný?“ křičel Kevin a pevně držel Isabellu za rameno. Ona byla ale v šoku. Nevěděla, co má dělat, jen věděla, že musí věřit Riki. Určitě se vrátí s jejím otcem a všechno se vysvětlí. Děvčata pojedou domů, koně si konečně odpočinou. Teda koně. Holly, „tak mluv sakra!“ zakřičel Kevin.
„Já, já nic nevím. Nekřičte na mě prosím,“ rozvzlykala se Isabella, „já sama nevím, co tohle má znamenat. Chci domů,“ Isabelle začaly slzy stékat po tváři. Kevin dívce uvěřil a bylo mu jí trochu líto. Takhle malá. Ale je statečná.
„Au,“ vyjekl a přiložil si ruku k srdci. Taková bolest z ničeho nic. Jako by mu chtěl někdo srdce vypálit.
„Je vám něco?“ zeptala se starostlivě Isabella.
„Ne, to bude dobrý, ale teď pojď, musíme najít tu tvoji kamarádku,“ chytil ji za ruku a táhl ji za sebou.
„Ne, počkáme tady. Kde nás bude potom hledat a co když se jí něco stane?“ a zase se rozplakala.
„Nebul pořád, rozčiluje mě to!“ zdůraznil a přísně se na Bellu podíval. Ta jenom potáhla a snažila se zadržet pláč, „počkáme tady do rána a jestli se nevrátí jdu hledat cestu na zpět ať se ti to líbí nebo ne.“

***

„Jeď Holly, jeď!“ pobízela Riki Hollyho jen co to šlo, „nic necítíš?“ zeptala se.
„Ne, ještě pořád nic. Ale slyšel jsem někde koní zařehtání,“
„A jak to, že já jsem to neslyšela?“
„Koně mají vnímavější sluch. Otočíme to a pojedeme na směr odkud to přicházelo,“ Holly udělal prudký obrat a rozcválal se směrem k místu.
„Třeba tam bude Mystery a nebo Black,“ povzdychla si Riki. Věděla, že tato myšlenka je nereálná, ale za to když Holly mluví, tak by tam mohl jeden z těch koní být.
Běželi ještě asi patnáct minut a Holly už byl vyčerpaný, že zpomalil do kroku.
„A dál nevím,“ očichal zem a nasál vzduch, „ale něco cítím,“ doklusal k velké bažině
„Fuj, to smrdí. Asi cítíš tohle,“ chytila se Riki za nos.
„Ne, to je jiný pach,“ bez upozornění se Holly rozcválal.
„Teda, to mi nedělej, teď jsem málem spadla,“ usmála se, ale najednou v ní strnulo. Holly se prudce zastavil a oba dva koukali na koně ležícího před nimi. Připadalo jim to jako věčnost. V hlavě jim přeběhlo, že to bude určitě Black nebo Mystery.
„Panebože,“ špitla potichu Riki a seskočila Hollymu ze hřbetu. Pomalu se blížila ke koni, „Blacku?“ opatrně se skláněla.
„Dej pozor Riki,“ upozornil ji Holly. Věděl, že tohle Black není. Že by to byla ona? Najednou se koni otevřely oči. Riki to polekalo a uskočila. Kůň se rychle postavil a zaržál, chtěl utéct pryč ale Riki rychle zareagovala. Postavila se před něj a rozpažila ruce.
„Stůj!“ zakřičela a kůň zastavil. Chvíli se na ni díval, ale potom se vzepjal., „přestaň,“ zdůraznila, „Mystery,“ zkusila ji oslovit. Byla černá jako noc a podobná Blackovi. Údajná Mystery se uklidnila a nechápavě koukala na Riki. Potom se otočila a dívala se Hollymu přímo do očí. Nasála vzduch do nozder a odfrkla si.
„Pomoc,“ ozval se ženský hlas. Ale tak slabě a vyčerpaně.
„Mystery?“ oslovil ji Holly, „neboj, pomůžeme ti,“ přišel k ní, „ale prosím, vysvětli nám, co tohle všechno znamená?“
Riki jen mlčky koukala na dva koně. Byla tak zmatená, nechápala už vůbec nic. Ten podivný chlápek, smrt Blacka, teď Mystery. Prosila, aby to byl jen sen. Noční můra. Aby se teď probudila a zítra se tomu snu zasmála společně s Isabellou. Ale bohužel.