Jeden z trapnejch pokusů, *něco* ze sebe vypustit...
Jsou chvíle, kdy se sami proklínáme.
Někdy za naše činy. Jindy za naše názory.
Ať už jsou to slova, nebo jen myšlenky.
Někdy jsme proklínáni my, za názory druhých.
A někdy se za jejich názory proklínáme sami.
Někdy proklínáme sami sebe, protože někdo proklínal nás a my jeho proklínání přijali za své.
Stejně tak někdy proklínáme druhé, protože je proklínal někdo jiný a my se přidali.
Někdy se snažíme utéct prokínání tím, že poukážeme na někoho jiného a proklejeme jej.
Jako viník, jež se snaží proklínat jiného, aby se jeho vina ztratila ve stínu viny druhých.
Někdy jsme v roli proklínaného, jež sám nechápe za co je proklínán.
A někdy nechápeme co můžeme jedním prokletím způsobit.
Někdy ale, jsou všechna naše prokletí tak blízko, že můžeme cítit jak se nám otírají o záda.
A někdy nás mohou naše prokletí dostihnout.
Jedna věc je ale jistá.
Všichni jsme prokletí.
Wed Nov 19, 2008 5:42 pm
