Maedhros: Okno

Světlovlasý mladík seděl soustředěně u stolu, přemýšleje nad svým domácím úkolem. Nedokázal však vymyslet nic, co by do něj dokázal napsat. Povzdechl si. Vždy dělal úkoly v pátek, hned, jak přišel ze školy. Pak měl celou sobotu a neděli volnou, nemusel se ničím zatěžovat. Ze soustředění ho vytrhl hlas jeho matky.
„Jimmy! Alespoň projednou přestaň psát ty úkoly a běž se ven vyřádit,“ prosila toužebně.
Celý mrzutý sjel pohledem ke dveřím se skleněnou výplní, ta však byla polepena oblíbenými plakáty. Poté se podle svých možností otočil a zadíval se do okna, to na rozdíl od dveří polepené nebylo. Venku právě sněžilo. Všechny stromy, které viděl, byly zasněžené, i tráva byla pokryta bílým závojem – lidé mu říkali sníh.
V tu chvíli vrazilo do okna sněhová koule tak silně, až to prásklo. Obával se, že je sklo rozbité. Zvedl se ze své oblíbené dřevěné židle a pomalu se došoural k oknu. Vydechl úlevou, když zjistil, jak na tom okno je. Vzal za kliku a otevřel ho, snaživ se vypátrat, kdo poslal tu kanonádu.
Z prvního patra se rovnou ozvala jeho matka. „Co tam provádíš, Jimme?! Neříkala jsem ti snad, abys šel ven se provětrat na vzduch? Ty tvoje pokusy můžeš přeci dělat i venku.“
Jimmy jakoby nevnímal, rozhlížel se svýma modrýma očima po okolí a hledal nezvaného hosta. Rozklepal se jako osika. Chtěl už okno zavřít, aby se ohřál, ale zrovna ho uviděl. Usmál se, kývl na člověka, opřeného o jeden ze stromů a zavřel okno. Během chvilky se převlékl a vylétl rychlostí blesku z pokoje…