Maedhros: 118. ročník

Jakmile zařinčel zvonek, vyrazili.
Všichni přítomní začali urputně povzbuzovat – jak v duchu, tak i nahlas. Jako by si byli jistí, že svému favoritovi dodávají jakousi nikým neviditelnou energii, hlavně ti, kteří si ještě před závodem stačili vytáhnout ze své kapsy peněženku, přistoupili sebejistě k jednomu z okének a vsadili si buďto na hnědáka s jejich šťastným číslem sedm, či na koně, co měl nejlepší kurz.
Josef Bartoš se svojí bělkou však nebrali ohled na to, kolik lidí na ně vsadilo, důležité pro ně bylo vítězství. Po chvíli za sebou nechali pár jezdců, kteří nebyli schopni udržet tempo tak rychlé, jež udávali ti v čele.
První překážka byla před nimi. Osmiletá Sixteen napnula všechny svaly v těle, skočila a dopadla v pořádku na zem. Všude kolem se ozval hlasitý potlesk a jásot, naznačujíce výbornou atmosféru. Někteří však takové štěstí neměli a tak pro ně závod nejspíše skončil téměř na začátku.
Sixteen to připadalo jako celá věčnost, avšak pro diváky to bylo jen „pár“ desítek minut plného vzrušení, které hltaly plnými doušky. Po všech třiceti úmorných překážkách, které si vyžádaly hromadu úsilí, se zčistajasna objevila jako zázrak cílová rovinka a zbýval jen poslední soupeř, který jim stál v cestě za jejich vytouženým vítězstvím.
Josef Bartoš se sklonil k funějící bělce a pošeptal ji do ucha: „Vyhrajeme. Je tu jen cílová rovinka a my. Nikdo jiný tu přece není, tu cenu si zasloužíš.“ Sixteen rozuměla. Vždy svému příteli rozuměla a snažila se co nejvíce, aby ho dostatečně uspokojila.
Za křikotu a jásotu ještě více zrychlili. Začali se dotahovat na stále prvního Marka Stromského, se svým běloušem, Amantem Grisem. Jen a jen pro tuto chvíli se stali jedním tělem a duchem, vžili se jeden do druhého. Cíl se stále více a více přibližoval a naděje na vítězství pohasínala.
Cílovou páskou proběhli opravdu jako druzí, ale ke svému překvapení nebyl Josef zklamaný. Sesedl a srdečně Sixteen poplácal. „Dobrá holka,“ pousmál se. Pohlédl na usmívajícího se vítěze a vyrazil k němu, aby mu poblahopřál, když v tom se z nedalekého reproduktoru ozvalo velmi překvapivé sdělení. To mělo za následek zvrat hodně věcí, které se v posledních minutách staly.
„Dámy a pánové, dovolte mi, abych vám oznámil důležitou zprávu. Žokej Marek Stromský se svým běloušem, Amantem Grisem, byli diskvalifikováni z důvodu neobjetí kontrolního bodu. Proto se vítězem 118. ročníku Velké pardubické stává další v pořadí a tím je žokej Josef Bartoš se svou bělkou Sixteen.“
Hlas umlkl. Lidé, vstřebávajíce informaci, kterou reproduktor takříkajíc „vyplivl“, koukali a hleděli s úžasem na sebe. Po chvíli propukli v další vlnu jásotu. Josef Bartoš se zastavil a zůstal stát jako opařený. Formoval si to v hlavě ze všech stran, ale nedokázal z toho odvodit nic jiného, než, že je vítězem on…