Zítra

tohle píšeme na magazínu Lacadalet a mne by zajmalo, jestli je to dobrý. díky!

(takhle to přece nebude vypadat za třicet let!)

Tě budu čekat u dveří
Měla bych se trochu obléct
venku po Praze je zima
říkala mamka, než odjela po nákupech s Luckou

Naplno si ji vychutnejte zmrzlina
Plachá je oplatka pod čokoládu, když
zmokne až na korpus
Koupil jí jenom jednu
A stál za dveřma
Dveřma do bytu kaleidoskopem se dívá skrze špehýrku
Tebe jsem tu nečekala
Neodpovídala na e-mail
Nechala ho ležet
Koupená zmrzlina teče po ulicích zmrzlého
velkoměsta
Kupujeme jenom jednu značku bot
Kolik za ně dají, ptají se obchodníci bez obchodu
Stažené rolety policejní hlídka
„Pamela N-Drsoň kápla božskou,“
čepýřil se pak doma u kafe

Tebe jsem tu nečekala
Vážně mě trochu mateš
Myslela jsem, že nic je taky ne
Nechci do města, nebo mě tam všichni ve
výlohách sjedou
Tohle ráno bylo kratší než včera
Mamka jela na nákupy s Luckou
Zbyla jsem na Zyrtec
Ahoj
špitneš u dveří, skoro bych ti nejraději
dveřmi do nohy
Ale buďme na sebe slušní
(Měl přijít David)

Měl přijít táta na oběd
řekla mu s rukama na klice
Vem si tu zmrzlinu, zaprosil očima
Je to smutné
„Klaudia z Šifer má velkou hlavu,“
deklarují noviny na náměstí
Třeba tam dnes půjdou
Vždyť mu sama řekla kde bydlí
Kdyby nechtěla –

Někdo zvoní
práskla dveřmi
Metropole za oknem schodiště se probudila
Kdo by šel dnes do města

Přijela pojízdná pekárna
„Můj Vilém peče housky a málo
mě má rád!“
Někdo zprava vlítl do křižovatky a nedal přednost zprava
Zrcátko máš nakřivo, pomyslel si se zmrzlinou
Čeká
Má dost času
Má doma menší sestřičku a celá rodina vydělává na jeho vejšku
Jestli bude krom školnýho i poplatek inteligence
Dluhy
Dědovi se udělalo špatně
Měl prohledat kontejner kvůli novinám, co se s nimi
dát topit
Z kapsy padá poslední desetitisícikoruna

natištěná na toaletní papír

Přijde
Dotelefonuje
Přijde

Jestli přijde David, co mu řeknu?
Tenhle přede dveřma
Tak náhodně přišel
Soused
Řeknu
Potřeboval mouku a nebo mu bylo doma zima
Davide, nezlob se na mě, tak už pojďme!
Pomalu jdu ke dveřím, potajmu, na nohou bačkory s pejskem
Tiše našlapuju
Asi se zasnil
Je tam pořád

Nepůjdu s tebou do města!


copyright violator3 (c) flickr.com

Ať je to jakkoliv, s někým, kdo nemá ani na kalhoty
Co by řekli lidi
Přejede tramvajka, přejede druhá
Budeš se divit, co lidí
kouká

Mám hodně práce na odpoledne
šeptla mezírka ve dveřích
Chvěje se
Polárkáč ukápl do spáry dlaždic
Vrhl se do stínu
Město je velký, děsný, plný lidí
Chtěl by s ní třeba na Venkov
Nebo šlapat po kolejích
Teče voda, jestli náhodou ne jeho
pot

Mamka jela na nákupy a mě nechala doma
Nepůjdu do metro – pole s tímhle!
Ani si nemysli!

„Dneska je možný všechno,“
míchá důchodkyně kafem na zastávce
Koupila si šálu v pasáži u nádraží
Teď aby ukázala vozíčkařce, co v ní je
Koupila to nejdražší zelí
přehlížela všechny slevy
„Paní, představte si, dneska můžou rodit i chlapi!“
Osmdesát let na vozíku se zachvělo
„Cožééé?“ skáče jí hlas po dur
Někdo jí honem vytáhněte MP6tku z uší, nebo uhluchnem
Taška má zas plíny, řekl by řidič, ale jenom přibrzdil
Vozík s odjištěnými koly sjel pod dráty do ulice
„Že roděj i chlapi, a prej normálně, spodem,“ připomněla
paní
vyčisti si zuby a bledá dent okusuje
na tohle všechno myslela při snídani, než vyšla na ulici
Metropole
Jak je hustá
Tuze hustá

David tě svrhne ze schodů, seš chudák!
Chtěla bys .. chtěla...
Ne
Mám spoustu práce, řekla jsem
S tebou ne
Leda kdybys koupil ty sandále u Bláti a k nim celou sadu
korálí
To si budu přát

Maminko, proboha, proč jsme jeli z vesnice
Na tyhle koleje
Města

Obchody jsou nadosah, odvětni kočárku, maminko
A lidi vyšší životní úroveň a dosahujou na hvězdy z nebe
A všichni vědci a služby
A víc práce
Nesni o Vesnicích, co už neexistujou
Nejsme přece tisíc let za opicema

Maminko
Proč jsme nezůstali na Vesnici

zítra -
zítra tam bude mlha jako mlíko nad kopcema

http://laccacheletemps.asp2.cz