Příběh

Douklízí v květinářství vyjde ven a pečlivě zamkne * další náročný den zamnou * povzdechne si s úsměvem a strčí svazek klíčků se spoustou přívěšků do bílé kabelky která jí momentálně ladí s barvou botek na nízkém podpatku* a teď na pláž a pak ............. domů jako vždy * pronese poněkud smutně. Málkdy se chodí bavit, vlastně vůbec je ve městě 5 let a ještě nenavštívila ani klub.* jednou to musím napravit* pousměje se pro sebe a krátkými stále dívčími krůčky vyrazí uličkami vstříc temně modrým hladinám moře

*tiše dojde na pláž a zuje si botky aby cítila písek pod nohama , pohlédne do nebe na zářící měsíc a zauvažuje zda jako vždy zůsat až do jeho vyplutí na vrchol oblohy a nebo se sebrat a jít domů dnes dřív* třeba mě něco...........padá hvězda* zasměje se* kéž bych konečně nalezla ten vytoužený život právě tady * lehce se usměje nazuje boty a rozhodnuta projít se městečkem vyrazí na obchůzku a doufá že třeba potká toho krásného černého psa kterého sem tam vidí proběhnout kolem květinářství*

s určeným cílem své cesty, domem kde bydlí, se toulala ulicemi a snila o tom jak kvetou stolisté růže a jak hluboká mpůže být láska. Opatrne zamířia ke klubu který často na procházce míjela ale nikdy nevešla dovnitř. Všimla si vysoké tmavé postavy * jej...nečekala sem že někoho potkám* šeptne si sama pro sebe a s lehkým nádechem se vydá dál svou cestou a zároveň neznámému vstříc.

Desirae vyleze z knihovny na měsícem ozářenou ulici, zamkne dveře a pak se ještě jednou ujistí, že je zhasnuto a opravdu pořádně zamčeno. Teprve potom klíče schová do tašky a vykročí na ulici. Nebýt měsíce, byla by tma, že by člověk neviděl na krok, pomyslí si. Z dálky je slyšet šumění moře, které začíná střídat ruch, ozývající se od klubu. Desirae se k němu pomalu blíží a sleduje mladé i starší, jak se scházejí k zábavě. Dřív by šla možná s nimi, vyrazila by s přáteli, s Isabelle, Leonie nebo dokonce s Maikke... Ale teď musí pospíchat domů za svoji dcerou.
Když prochází kolem klubu, napadne ji, že to zase bude příjemná noc, ale co by mohla čekat v pátek večer, který je pro zábavu jako stvořený. Jen se pro sebe usměje a přidá do kroku, protože domek už má na dohled. Vejde dovnitř a hned zamíří do své ložnice. Adele se už dávno nachází v říši snů, jako obvykle přitulená ke své kočce. Ale Céleste ještě nespí.
„Uložila jsem ji asi před hodinou. Dneska jsi měla hodně práce?“ Matka Desirae vejde do ložnice zabalená v županu a s brýlemi na nose.
„Přišli nějaké nové knížky, tak jsem je musela projít a zařadit. Jsem unavená.“ Posadí se na postel a protře si rukama obličej. Pak se ještě jednou podívá na spící Adele a zamíří do koupelny, následovaná svou matkou. „Zítra ráno si půjdu zaplavat, ještě než se malá vzbudí, tak abys mě nehledala.“ Přistoupí k Céleste a políbí ji na čelo. „Dobrou noc, mami,“ řekne a zavře se v koupelně.

Joséphine nebyla tento večer ve své kůži, seděla u baru, usrkávala bílé víno a podmračeně pozorovala klubový šum.
„Dobrý večer, slečno,“ ozvalo se jí náhle za zády. „Mohu vás pozvat na skleničku a poté k sobě do garsonky na kus řeči?“
Joséphine se otočila po hlase a pohlédla do lesklých očí blonďatého mladíčka s čelem posetým akné.
„Promiň, hochu, ale jsem na odchodu,“ odsekla a mocným lokem dopila svou sklenici s vínem. „Napiš mi to,“ požádala barmana, zamyšleně leštícího sklenice a zvedla se k odchodu.
Před barem se zhluboka nadechla a začala se přehrabovat v kabelce, aby našla cigarety.
„Hej, Fifi, kampak? Nechceš společnost?“ oslovil ji štíhlý mladý muž, opírající se o zeď a mlsně se po ní podíval.
„Dej mi pokoj,“ odsekla mu nevrle, nechala cigarety cigaretama a zrychlila do kroku - o kousek dál nemotorně vrazila do vysokého muže v dlouhém kabátě.
„Sorry,“ houkla nepřítomně a aniž by se ohlédla, pokračovala dál svou cestou.
U hotelu de Vigny, který míjela cestou do svého bytu, právě prudce brzdilo luxusní BMW. Zvědavě se zastavila ve stínu jednoho z protějších domů a tiše pozorovala pár, vystupující z auta.
„Nějaká nóbl společnost,“ pomyslela si bez závisti a konečně v kabelce nahmatala cigarety. Zapálila si a pokračovala domů.

Pomalu se blížila k muží který tam jen tak stál * projdi a nevímej si ho třeba to bude v pohodě * špitla si sama pro sebe a rozhodnuta kolem něj lehounce projít tak aby o něj ani pohledem nezavadila zpevnila chůzi a pokračovala v cestě. Její rozhodnutí jí ale nevyšlo při chůzi kolem neznámého zvedla oči od sledování šedé cesty a pohlédla mu do očí. Hned je však sklopila a přidala do kroku

"Stejný den jako každý jiný, " pomyslela si Simby, když vcházela do svého domu.
Zase jako vždy roznášela pití, tomu kdo jenom ukázal na barmana. Tu práci jako malá chtěla, ale poslední dobou jí to nějak nebavilo. Nebo spíše jí to nechtělo bavit. Odhodila klíče na skříňku a pohlédla na květiny, které měla u postele. Byly zase suché, jako vždy. Byla každý den unavená, takže je ani nikdy nezalívala. Někdy se divila, že ještě neuschly. Padla do postele a přemýšlela, jestli to bude takhle dál. Měla ještě štěstí, že neměla noční. Pátek v klubu by asi nevydržela.
Ale zítra to zase bude, od deseti až do deseti. Ano, sobota, den kdy všichni jsou doma a ona jenom musí jít do práce. Už nemohla přemýšlet nad tím, jak se její život mění na něco, co nikdy nechtěla zažít. Vytáhla knihu a začla si číst, po chvíli usnula. Kniha byla na jejich prsou a ona měla konečně odpočinek. Usínala takhle skoro každý den. Nevěděla proč to každý den dělá a ani nevěděla, proč nezůstala v rodné Paříži.

úlevně si oddechle když se nic nestalo a nakonec došla domů, pověsila klíčky na věšák odložila kabelku na botník sundala botky a sla se podívat kde je Matylda *to sem si mohla myslet zase telenovely? * zasmála se když našla Matyldu urputně bojující s ovladačem od videa
*dneska sem ji zaspala eště že si ji nahrávala děvče* usmála se satřičká žena a podala jí ovladač
* ano samozřejmě že ti to pustím ale je dost pozdě neměla by sis jít lehnou??* zeptala se starostlivě
*to víš že ne jsem přespalá ze dne* odpověděla Matylda pohotově
*prášky si si dala?* koukne na sklenici a karafu do které po obědě před odchodem do květinářství nalila čistou vodu a kam přichistala i prášky..........karafa byla prázdná a prášky nikde.
*samozřejmě že ano!* pronese pohoršeně ale vzápětí se jí na stařičké tváři objeví vlídný a láskyplný úsměv
*dobře já půjdu ještě ven dnes se mi zdá že přijde něco zajímavého* usmála se a šla se převléct do něčeho v čem by se takzvaně mohla ukázat venku. natáhla na sebe zvonové kalhoty dala si krátký kabátek a vyrazila zpět do temného městečka

V tichosti sklizi v jidelne. Zastavi u okna a vzpomene si ze vlastne jeste poradne nezna mesto. Doklidi posledni stul a pak vyrazi do temnych ulic poradne si prohlednout misto kde nyni zije. Peclive si prohlizi kazdy detail budov ale lidem se vyhyba. Skoro to vypada jako by jim neduveroval. Jen nepritomne pronese *Dobry vecer* a kraci zase dal.

sehne se aby utrhla jednu z "nočních" květin a pak otočí tvář k nebi. Kráčí a sleduješ hvězdy. Dokud jí v další cestě nezabrání tvrdý náraz a pád na....... prdel...........
* jau kterej bl.......pardon* sedí na zemi a kouká kdo to do ni vrazil * jsi.....jste tu nový?* podívá se na muže jehož srazila. Je zvláštní má hnědé delší vlasy a oči mu tak zvláštně září

Uprostre ulice do nej vrazi zahadna blondata slecna. *Ja....prominte...nic se vam nestalo?* Podava ji ruku aby ji pomohl vstat *Ano...Dovolte mi abych se predstavil. Me jmeno Je Adrian Vecotr. Jsem tu teprve kratkou chvili. Pracuji v mistni jidelne a chtel jsem si trochu prohlednout mesto. Mozna byste mi mohla poradit nejake zajimave misto.* a dlouze se ji zadiva do oci. *Nechcete pomoct? Vazne vam nic neni?*

přijme nabízenou ruku* ne děkuji nic mi není* usměje se a postaví se po tom se ale nějako nemá k tomu vytáhnout svou drobnou dlan skrytou v jeho muzne ruce. Cítí jak ji přijemně hřeje a jednou konečně nenadává na to že se jí nedorkvují konečky pstů a že je má vždy ledové takhle alespoŇ cítí teplo jeho dlaně které jí najednou přijde tak příjmené* já jsem Alexis......mám květinářství......támhle v zadu* vyklouzne svou dlaní z té jeho aby mohla ukázat na dům

*Tesi mne slecno, rad vas poznavam* a vsima si jak krasne jemne ale ledove ruce ma. *Mam celkem stesti.Prvni osoba kterou poznavam ve meste a zrovna vy.* Podiva se smerem ke kvetinarstvi.*Tak to jsme sousede. Bydlim tady ve vedlejsim dome. Hned nad jidelnou. Takze to vypada ze se budeme zrejme potkavat casteji.* Opet se na ni zadiva *Prijala by jste jako omluvu treba pozvani na sklenku nekam? Bohuzel nevim kam. Moc to tu jeste neznam*

No jediná možnost kam si zajít na sklenku je asi klub Azyl nebo by se možná něco dalo sehnat v hotelu* pokrčí rameny* já tady moc nikam nechodím jen na pláž* mávne rukou k pláži* a to skoro každý večer mám to tam ráda* špitne a pak se zadívá do ulice odkud už se line hudba a je vidět jemne světlo* klub už otevřel* ukáže do ulice* teď už to tam bude samý alkohol a kuřák* zasměje se

*Alkohol...kurak...no neni to zrovna idealni prostredi. To by ta plaz byla asi lepsi. Ale necham to na vas.* a naznaci rukou ze ji bude nasledovat *Tedy pokud vam moje spolecnost nebude tu chvili cinit potize. Jen bych rad poznal aspon nekoho v tomto meste jinak nez od videni. Dnes uz ani do jidelny tolik lidi nejde a kdyz tak si moc nepromluvime. Jsem tu vlastne skoro jeste takovy cizak*

tak jdeme na pláž! Líbí se mi tam* pronese s lehce dětskou samozřejmostí a nadšením které jí není cizí. Pak ho nečekaně vezme za ruku ale chvilku na to polekaně pustí když si uvědomí že to asi nebyla ta nejlepší věc * ja...a..............promin* vyrazí trošku zaraženě a otočí se k němu zády aby pomalu odcházela k pláži

Chvili stoji lehce v soku ale pak vyrazi za ni. *Ne neomlouvejte se. To...To nic, Nic se nestalo.* Dobehne ji a kraci ji po boku. Snazi se lehce uklidnit atmosferu a zepta se ji *A Vy tu zijete uz dlouho? povezte mi neco o tomhle meste...Ja vim jsem strasne zvedavy ale zajimalo by mne jak to tu vlastne chodi* Rozhlizi se po okoli ale obcas se hluboce zadiva i na ni

............ne žiju tu jen pět let a město moc neznám. Bydlím u staré Matyldy a prodávám v květinářství které je mým druhým světem* vypoví popravdě a ukáže na moře* podívej jak je nádherné, tmavé a záhadné...........plné života a přesto tak krásně klidné a tiché* zahledí se do dálky.......pak zničeho nic sundá boty a rozeběhne se popláži k vodě po cestě botky zahodí a vyrhne si kalhoty tak aby mohla do vody. Otočí se a podívá se na něj* jdete taky? je příjemná a studená* směje se

Pomalu dokraci az ke brehu a chvili ji sleduje *Rad se k vam pridam* sunda boty, vyhrne nohavice a vstoupi do vody *je opravdu studena* lehce ze zatrese ale pokracuje dal smerem od brehu *mela jste pravdu je tu opravdu krasne. Je zvlastni ze za tu dobu co zde bydlim jsem na tehle plazi jeste nebyl. Navic s takovym pruvodcem jako jste vy....je radost si okoli prohlednout*